S pohorkami nešlápnete vedle!

„Ahoj“, pozdravíte sportovně turistu, který má namířeno na vrchol, z něhož právě sestupujete do údolí. „No nazdar“, měníte v zápětí v duchu původní oslovení, když pohledem zjišťujete, co má pan kolega na nohou. Také jste měli tu čest potkat na horách exota, který si to štráduje v sandálech, plátěnkách, či dokonce naboso? Účel pohorek je zanesen ve slově samotném, přesto se někteří pseudo horalové vydávají vstříc lesním a horským stezkám v nevhodné obuvi skýtající zdravotní a bezpečnostní rizika. Pokud jste zvyklí vybírat boty pouze na základě toho, zda se Vám líbí, u pohorek jenom s pěkným kouskem nepochodíte. A to doslova!

Vybrat pohorky, které Vás v terénu podpoří a dovedou bez komplikací do cíle, není úplně snadné. Po krátkém zkoušení v obchodě nepoznáte, jestli vybraná bota nebude způsobovat otlaky a puchýře, poradíme Vám ale, jak potencionální komplikace minimalizovat.

Vlastnosti a využití pohorek

Outdoorová obuv se dělí na několik kategorií odlišujících se stupněm tvrdosti podešve. Tento parametr je důležitý hlavně v souvislosti s aktivitou, které se hodláte věnovat.

• Pohorky skupiny „A“ se vyrábějí téměř výhradně v nízké kotníkové variantě a jsou vhodné především na krátké výlety po zpevněných cestách. V této řadě najdeme i tužší modely určené k lezeckým disciplínám. Poznáme je taktéž podle speciální hladké zóny (climbing zone) umístěné vepředu na podrážce.
• Kategorie „A/B“ se vyznačuje větší tvrdostí podrážky, ale stále se jedná spíše o měkčí botu, ideální pro celoroční použití. Bez problému s ní zvládnete letní toulky lesem i horami, nebo kratší výlety ve sněhu.
• Do Tater, Alp a na treky po nezpevněných cestách a suťoviscích volte pohorku typu „B“. Obstojí v hlubokém sněhu i několik dní a při krátkém přechodu ledovce si na ní můžete připnout také mačky.
• V dalším levelu už půjde do tuhého, neboť outdoorovka z kategorie „B/C“ je oproti předchozím variantám skutečně tuhá. V regále na sebe upozorní svým celokoženým zpracováním a vysokým okopem podél celé boty. Uplatní se při náročné turistice (Karpaty, Himaláje) s těžkým závažím na zádech.
• Horská obuv z kategorie „C“ je typická nejen velmi tuhou podešví, ale též speciální zadní drážkou určenou pro použití maček. Pohorky podpoří nohu při prudkém stoupání nezpevněným terénem, na chůzi po pevné ploše se nehodí. Šněrování bývá vytaženo až do špiček pro zajištění optimálního stažení a maximální citlivosti v botě.
• Vrcholnou kategorií jsou pohorky s označením „D“. Na rozdíl od svého předchůdce, disponují ještě zářezem vepředu. Ten je nezbytný pro připojení plně automatických maček. Nováček, který má botu prvně na noze, se může cítit jako v přeskáčích. Pohorky excelují v horolezectví a lezení po ledě, proto bývají částečně nebo plně zatepleny. Vymakanější kousky mají navíc integrovaný návlek na ochranu tkaniček, což zabraňuje jejich zamrzání.

Kůže nebo textil?

Kromě tuhosti podrážek se pohorky liší i materiálovým zpracováním. Celokožená obuv má každopádně delší životnost, kůže pak zaručuje vysokou odolnost a tepelnou izolaci. Negativní stránkou je větší váha a horší prodyšnost boty. Outdoorová obuv v kombinaci kůže a textilu Vám ušetří peníze, bude lehčí a prodyšnější, ale pozitiva tlumí nižší mechanická odolnost.

Vykročte s jistotou aneb výběr správných pohorek

Vždy pečlivě zvažte, kde a jak často chcete pohorky používat. Rekreační turista bude mít jiné požadavky než horský nadšenec nebo borec zdolávající ledovcové skály. Pravidla při výběru pohorek ale platí pro všechny bez rozdílu! Zkoušejte si botu až odpoledne, tedy v době, kdy je noha již trochu nateklá, stejně jako během túry. Další doporučení říká, abyste při zkoušení měli na nohou silnější ponožky, které budete v pohorkách nosit. Po tom, co nohu nastrčíte až do špičky, neměl by být problém vsunout do oblasti za patu jeden až dva prsty. Botu řádně utáhněte, postupujte odspodu, protože nohu v botě fixuje nárt! V obchodě se projděte po zkušební plošině, nespěchejte a ptejte se na to, co Vám není jasné. Noha nesmí v pohorce klouzat! Při chůzi do kopce je pata stabilní, z kopce palec nesmí narážet do přední hrany.