Vrhají se ze světových budov, antén, mostů, útesů a skal. Každým skokem překonávají vlastní i světové rekordy, zažívají adrenalin toho nejtěžšího kalibru a teprve po kontaktu se zemí jsou si jisti, že i tentokrát přežili. Bývají označováni za blázny, šílence a hazardéry s lidským životem, těmi bez nadsázky jsou! Obecně spadají do rozsáhlé kategorie base jumperů, která skýtá několik rovin seskoků z pevné plochy. My se dnes zaměříme na nejextrémnější z nich zvanou wingsuiting.
Oblek netradičních rozměrů
Wingsuit neboli okřídlený oblek je speciální kombinéza, umožňující base jumperovi seskok a následné plachtění vzduchem. Vyrábí se v několika variantách odlišujících se konstrukcí, řemeslným zpracováním, připnutím obleku k postroji, pohodlností, životností a v neposlední řadě též cenou. K nejznámějším patří modely firmy Birdman, Fly your body nebo Matter Clothing. K hladkému přistání je dále zapotřebí padák z ultra lehkého materiálu, který díky své kompaktnosti snižuje odpor vzduchu při letu. Helma, brýle, vysílačka a GPS výstroj doplňují. V této fázi nezapomínejme na to, že popsané vybavení musí wingsuiter vynést až do exitu, čili místa odkud se rozhodl skočit.
Připravit – pozor – leť!
Jak jste již pochopili, wingsuiting není pro lidi se zábranami, strachem z výšek a vysokým pudem sebezáchovy. Skok vyžaduje velkou dávku odvahy a důvěry ve vlastní konání. Wingsuiterem se také nestanete přes noc. Před prvním letem je nutné absolvovat několik stovek seskoků – nejdříve na laně, později bez něj. Příprava trvá měsíce i roky. V kurzu se naučíte vyhodnotit povětrnostní podmínky, seznámíte se s aerodynamikou letu a zjistíte, jak správně odskakovat. Zkušený letec dokonale ovládá každý pohyb, což je základem bezpečného letu. Pohyby rukou, nohou, udržování rovnováhy, to vše hraje vele důležitou úlohu. Wingsuiting je vysoce adrenalinová záležitostí, do níž se není radno pouštět bez zvládnutí všech potřebných dovedností.
Volným pádem s náhradními křídly
Létání může mít několik podob. Začátečníci většinou skáčou z míst, kterým po odskoku nebrání žádné překážky a mají tak prostor manipulovat s padákem. Minimální výška pro seskok se pohybuje okolo 60 metrů. S nárůstem výšky se navyšuje trvání volného pádu a rychlost. Wingsuiting se ale od klasického vertikálního skákání s padákem liší svou horizontální rovinou. Po seskoku z exitu se letec udržuje v poloze břichem dolů a postupně roztahuje ruce a nohy. Proto se jumperům využívajících wingsuit běžně přezdívá „létající veverky“ nebo „poletuchy“, kterým jsou v této fázi plachtění velmi podobní.
Za hranice extrémů
Méně odvážní volí let prostorem bez překážek, což pro skutečné wingsuitery nepředstavuje výzvu. Největší nadšenci (zdali je takto mírně lze ještě nazvat) se věnují tzv. terrain flyingu, kde jedinec lítá nízko nad terénem a bývá v bezprostředním kontaktu se skalami. Za vzniklé situace není možné otevřít padák kdykoli, proto je potřeba mít perfektně zvládnutou techniku a dostat se pak opět dostatečně vysoko. Společnost Squirrel vyvíjí modely obleků schopné stoupat až 70 metrů. Příbuznou extrémní disciplínou terrain flyingu je proximity, kdy letec kopíruje skalní nebo jiné stěny. Občas se stane, že ve 200 km rychlosti zahučí mezi stromy nebo se zmasakruje na tvrdším povrchu.
Vášeň beroucí dech i životy
Wingsuiting je plný rekordů, nad nimiž se obyčejným smrtelníkům tají dech. Uli Emanuele například proletěl 2,6 metrů širokým otvorem ve skále. Andy Stumpf se pyšní letem dlouhým 29,4 km (od místa výskoku z letadla). Eric Dossantos svůj z počátku klidně vyhlížející let zakončil vskutku nehezkým nárazem do stromů. Ano, wingsuiting láme kosti a způsobuje zranění, často s fatálními následky. Při pokusu přeletět vrchol Sněžky a zacílit v Obřím dole Krkonoš zahynul i náš nejznámější base jumper Martin Trdla. V rozhovorech vždy tvrdil, že stačí dodržovat pravidla a neriskovat. Wingsuiting ukončil život také Grahamu Dickinsonovi nebo Jebu Corlissovi, oba byli mistry proximity letů a vzorem pro méně zkušené skokany.
A co vy? Láká Vás proletět se v oblacích, nebo raději zůstanete nohama na zemi?