Bachata, doutníky a rum – to vše a mnohem více je Dominikánská republika

Dlouhé pláže, skvělé koktejly, všudypřítomná hudba a usměvaví lidé odsouzeni být na svém pro okolí pohádkovém ostrově šťastni.

Nenávidění i oslavovaní Evropané

Dominikánská republika zabírá větší část ostrova Hispanyola, který sdílí se svým ještě o mnoho chudším a přírodními katastrofami a politickými převraty zmítaným sousedem, Haiti. Jako vůbec první evropská kolonie v takzvaném Novém světe, jak se tehdy čerstvě objevenému světadílu říkalo, se může pochlubit první univerzitou, první katedrálou nebo první dlážděnou ulicí za velkou louží. Španělé, poté co zde Kryštof Kolumbus při své objevitelské cestě v roce 1492 založil osadu, se však řídili heslem: „Rozděl a panuj“. Domorodce využívali k těžké práci, ve velkém těžili přírodní bohatství a nezdráhali se zlikvidovat kohokoli, kdo se jim postavil do cesty.

Gringos, jak Dominikáci říkají bělochům, byli vždy nenávidění, obávaní ale i respektovaní. Angličtina má pro takový vztah výstižný výraz love-hate relationship. Podobný sentiment přetrvává dodnes. Přestože se většinová populace skládá z míšenců, neboť jsou to potomci původního obyvatelstva, dovlečených Afroameričanů a Evropanů zároveň, nelze si nevšimnout latentního rasismu, který zde panuje. Vrcholní politici, byznysmeni, hlasatelé v televizi, herci, zpěváci a kdokoli, koho je možné označit za veřejně činného, jsou lidé s podstatně světlejším odstínem pleti, než je celonárodní průměr.

Na panáka na myčku aut

Nápoj z cukrové třtiny je součástí dominikánské kultury stejně, jako pivo té české. Většina rumu, který se zde vyrobí, se na ostrově také zkonzumuje. K nejznámější značkám patří Bacelo, Brugal a Bermudez. Nejlevnější světlý rum pijí dělníci a turisté v rámci “all inclusive” programů. Tmavý vyzrálý pak všichni ostatní. Neprodávají se zde pouze klasické sedmičky, ale i lahve „s ouškem” o objemu 1,75 litru.

A pije se úplně všude. Každý obchod, i ta nejmenší večerka, má u pultu několik barových židlí a ke koupi tekutého chleba automaticky dostanete kelímky a led. Večer se však vyráží na „car wash“. Přes den myčka aut se po setmění změní v diskotéku a automobily, ztrácející se pod pěnou autošamponu, vystřídá místní mládež vlnící se v rytmu bachaty, salsy a merenque.

Opálená stehna baliček doutníků

Nic takového v balírnách doutníků samozřejmě neuvidíte. Zaměstnanci jsou až na výjimky muži a místo čokoládových krasavic vás zde přivítá pach potu mísícího se všudypřítomným dýmem. Jednou z nemnoha výsad zaměstnanců manufaktur zpracovávajících tabák je totiž jeho neomezená konzumace přímo na pracovišti. Ti nejlepší baliči smotají až několik set doutníků za směnu a klidně dalších deset jich sami vykouří.

Bávaro, Juan Dolio a kam dál?

S voucherem z cestovní kanceláře se nejčastěji míří do oblasti Bávaro – Punta Cana, ležící na severovýchodě ostrova, nebo do menšího letoviska Juan Dolio, na dosah hlavního města Santo Dominga. První jmenovaná lokalita má výhodu obrovské nabídky ubytování v různých cenových relacích, druhá je mnohem blíže místnímu životu. Mezi to nejzajímavější z ostrova však patří něco úplně jiného.

Hora Pico Duarte se tyčí přes 3000 metrů nad moře, Lago Enriquillo, jezero ležící 30 metrů pod hladinou moře je naopak nejnižším bodem v Dominikánské republice, u ostova Bacardi je možné každý únor sledovat velryby, letovisko Cabarete je díky skvělým vlnám populární mezi surfaři z celého světa a národní parky plné mangrovů, lagun a s perfektními podmínkami k potápění vybízí k aktivní dovolené.

Rajský ostrov v Karibiku toho zkrátka skrývá mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát.