Dopravní pilot Petr Dula: Zdravý adrenalin dělá létání krásným

Petr Dula k létání tíhl už od dětství. Jeho vášeň ho nakonec přivedla až ke kariéře dopravního pilota. „Dejte chlapovi hračku za 2 miliardy a bude spokojený“, popsal s nadsázkou svůj vztah k létání v rozhovoru  pro Chlapskou zónu.

Chtěl jste být vždy pilotem? Co jste vystudoval?

Jak už to v životě bývá, většina lidí skončí jinde, než začala. To byl i můj případ. Původně jsem vystudoval ekonomii na Univerzitě Hradec Králové a VUT v Brně. Nicméně létání nakonec zvítězilo.

Co Vás přivedlo k létání? Byla letadla Vaší vášní od dětství?

Dá se říct, že k létání jsem tíhnul už od dětství. Přivedl mě k němu můj táta, který je sice povoláním lékař, ale v knihovně má spoustu knih o létání. Tvrdí, že kdyby nebyl lékařem, byl by pilotem. Já v těch knihách odmalička ležel a znal techniku skoro každého letadla.

Jak jste se stal dopravním pilotem? Co vše jste musel udělat, absolvovat?

Stát se dopravním pilotem je poměrně dlouhý maraton teoretických zkoušek a samotného létání. Prve je potřeba odlétat 45 hodin na malém jednomotorovém letadle (Cessna, Zlín atd.) pro zkoušky soukromého pilota. V ten moment je pilot oprávněn létat soukromě, s lidmi na palubě, ovšem nikoliv za úplatu a hlavně, zjednodušeně řečeno, jen za dobrého počasí.

Pak je třeba nalétat 200 hodin jako minimum pro zkoušky obchodního pilota, dále tzv. Instrument rating, což je kvalifikace létání podle přístrojů, a Multiengine doložku pro letadla s více motory. V ten moment je pilot téměř připraven, ale aby se mohl posadit do kokpitu velkého dopravního letadla, je potřeba typové kvalifikace přímo pro ten konkrétní letoun.

A co následuje?

Poté je přeškolení, které trvá cca 6 týdnů. Já ho absolvoval v německém Mönchengladbachu. Jedná se zpočátku o vyučování na učebně, posléze tréning letových postupů na maketě kokpitu, pak už samotný výcvik na simulátoru dopravního letadla, který je pohyblivý a pocit reality je až neuvěřitelný.

Po zkouškách na simulátoru pilota čeká ještě jedna zkušenost. A to odlétat s opravdovým, prázdným, dopravním letadlem 6 okruhů a 6x přistát. Když se poprvé posadíte do tak velkého letadla a poprvé přidáte plyny, je to opravdu velmi intenzivní zážitek, na který nikdo nezapomene. Pak už může pilot jít do běžného provozu, ze začátku pochopitelně se zkušeným instruktorem.

Co Vás na létání baví? 

Tady je toho asi více. Na jedné straně je to asi samotná technika, která je fascinující. S trochou nadsázky se dá říct “dejte chlapovi hračku za 2 miliardy a bude spokojený“. Je to však i životní styl. Dneska už bych si asi nedokázal představit sedět v kanceláři od osmi do pěti, neustále nestíhat termíny a mít za sebou nespokojeného šéfa. Možná trochu paradoxně, ale ani po těch letech v kokpitu nemám pocit, že bych chodil do práce. Já si prostě chodím zalétat. Je to sice o poměrně velké zodpovědnosti, ale také o určité svobodě. Po odlepení letadla od země zůstává spousta “pozemských“ starostí na zemi a vy se věnujete něčemu, co máte rádi. A když koukáte dolů na norské fjordy a vidíte západ slunce 2x, vykouzlí vám to úsměv na tváři.

Kde létáte teď? A na jakých trasách?

V současnosti létám pro největšího českého leteckého dopravce. Jednak na pravidelných linkách po Evropě, jednak na charterových letech pro cestovní kanceláře. Společnost působí také ve Francii, Polsku, Maďarsku a Slovensku, a v rámci kontraktů aerolinky létají i pro jiné dopravce. Létáme například v Kanadě, Spojených státech, v Karibské oblasti, v Ománu, na Maledivách a tak dále…takže létání je různorodé a zajímavé.

S jakým létáte letadlem?

V mém případě je to Boeing 737NG, podle verze a konfigurace je to letadlo pro 148 – 212 cestujících.

Za zády Vám sedí desítky lidí, to je velká zodpovědnost. Co se Vám honí hlavou při startu?

Ano, zodpovědnost to je. Ale nesmíte si ji příliš připouštět k tělu. Jinak může limitovat váš výkon, pokud by nastala krizová situace. Při vzletu pracujeme s celou řadou informací, například jak je nastaven výkon pro vzlet, po jaké odletové trati poletíme, jaké jsou hlukové, výškové a rychlostní limity na daném odletu, v jaké výšce budeme akcelerovat a zavírat vztlakové klapky a tak dál.

Vše je potřeba zaletět precizně, protože v dnešní době je v okolí velkých letišť obrovský provoz. No a samozřejmě máme připraveny postupy, co budeme dělat, když nám vysadí motor a jiné takové situace. Prostě máme vybičované smysly na maximum. Ale právě i ten zdravý adrenalin dělá létání krásným.

Procházíte i nějakými pravidelnými testy?

Ano, každý půlrok musíme absolvovat dvě simulátorové lekce, kde máme možnost si procvičit řešení závad všeho druhu a jsme přezkoušeni, že letadlo zvládneme třeba i s vysazeným motorem či nefungující hydraulikou.

Co když během letu potřebujete na záchod? 🙂

V letové hladině to není žádný problém, letadlo je schopen bezpečně řídit i jeden pilot.

Zažil jste během letu i nějakou extrémní, krizovou situaci?

Naštěstí ne. V dnešní době jsou větší závady díky přísným podmínkám údržby letadel zcela ojedinělé, přesto letecké společnosti věnují nemalé prostředky právě na výcvik pilotů pro krizové situace.

Je nějaký let, na který nezapomenete?

Asi stejně jako ostatní piloti, nikdy nezapomenu na svůj první samostatný let. Seděl jsem tehdy v Cessně 150, malém jednomotorovém letadle. Najel jsem na dráhu a několik sekund zhluboka dýchal. Pak jsem se podíval na pravou sedačku, kde nikdo neseděl a řekl si: “to dáš, chlape“… no a přidal jsem plyn. Dopadlo to dobře a večer bylo vše řádně oslaveno.

Zabrousíme trochu i do osobního života. Máte partnerku/ženu/rodinu? Pokud ano, jak snáší, že jste často na cestách?

Ano, mám přítelkyni a malého syna. Myslím, že to zvládají oba na výbornou. V létě je sezóna a létáme hodně, ale zbytek roku je klidnější a volna je spousta. Co se týče pobytů v zahraničí, není jich mnoho.

Kde nejraději trávíte dovolenou?

Nejraději doma v Česku. Až když člověk procestuje kus světa, pozná, jak krásná je Česká Republika a jak úžasné místo je to pro život.

Jaké jsou Vaše koníčky mimo letadla?

Nejvíce asi muzika. Hraju na piano a bicí, dlouhou dobu jsem hrál v různých kapelách. No a taky moderoval v jednom rádiu. Bohužel, tyhle činnosti se nedají skloubit se zaměstnáním pilota, takže jsem je musel tak trochu obětovat. Ale stálo to za to!

Sdílet na sociální síti

Podělte se o váš komentář přes:

Facebook
Chlapská zóna