Uvažujete-li o koupi své první dýmky, gratulujeme Vám ke krásné nové závislosti. Tahle má alespoň styl. Znalci ví, že člověka neuvolní nic tak dobře, jako bafání z dýmky. Zdravý zvyk to samozřejmě není, nebudeme si nic nalhávat. Na druhou stranu kouření z dýmky není dle zdravotnických statistik škodlivé tolik, jako kouření klasické. Kouř z dýmky se totiž na rozdíl od běžných cigaret většinou nešlukuje.
Kouření z dýmky je kulturou, rituálem, uměním. S dýmkou je třeba se sžít a dýchat s ní, je třeba dodržovat určitá pravidla. To platí i pro výběr té pravé dýmky.
Tradice kouře
Kouření je jednou z nejstarších závislostí či požitků, chcete-li, lidstva. Provozujeme jej už několik tisíc let. Tato aktivita dříve platila za skutečný rituál, náboženský obřad, byly jí přisuzovány léčivé účinky. Z dnešního kouření se tomuto pojetí může podobat už právě jen bafání z dýmek, nikoli nervózní „šluk“ z kdejaké sparty. Tradice kouření za tak dlouhou dobu samozřejmě prošla mnoha proměnami. Známe doby, kdy bylo kouření jako výhradní činnost vybraných jedinců spojováno s komunikací s bohy, i etapu nejslavnějšího kuřáka Marlboro mana a „cigaret do každého domu“. Dnešní trend vybízí k plošnému omezování kouření. V závislosti na historických údobích a jednotlivých kulturách prošly bouřlivým vývojem i dýmky.
Jaký materiál vybrat
Dýmky se vyráběly a vyrábějí z mnoha surovin – z mořské pěny, skla, kovu, porcelánu či hlíny. Dnes je nejoblíbenější dřevo. Setkáme se s dýmkami z bambusu, teeku, ebenu, višní, olší i bříz. Dřevo je lehké a do ruky příjemné, na druhou stranu se ale snadno propaluje. Proto se dnes mnoho nejkvalitnějších dýmek vyrábí z briaru, kořene vřesovce stromovitého. Hlaďounké dýmky z bezchybného dřeva bývají z těch vyšších cenových kategorií, jaksi sváteční. Je-li na dřevě nějaká ta vada, dřevo se kytuje. Je-li vad víc, dýmka se pískuje. To vytváří kresbu na hlavičce. Pískované dýmky se hodí na běžné nošení po kapsách a snesou i drsné počasí.
Zpočátku nevybírejte dýmky lakované. Ty vyžadují jistou zkušenost, neboť přehříváním může dojít k poškození laku.
Vybíráme dýmku
Vždy hledíme na kvalitu, tvar a technické provedení. Dýmku by však také měla ladit s naší osobností. Je to tak trochu jako s partnery, dýmka Vám musí zkrátka padnout do oka i do ruky.
Dejte si pozor na správné vrtání dýmky – kouřový kanál musí ústit na dně nitra hlavičky. S „nadvrtáním“ se můžete setkat zejména u laciných dýmek. Pečlivě to zkontrolujte. Při tomto nešvaru dýmky zůstává tabák pod otvorem, kde vlhne. Časem Vám dýmku zkazí. Pak bývá pozdě honit bycha a nezbývá, než investovat do nové dýmky.
Troubel vybrané dýmky by i s náustkem měla měřit asi 10 cm. V ruce lépe sedí dýmky s větší hlavou a silnějšími stěnami, ty se také méně rozpalují. Čím více dřeva v hlavě, tím lépe, dýmka se tolik nerozpálí a lépe se udrží v ruce. Pozor ale, aby se tíhou nepřevažovala a bez problémů držela v ústech. Náustky se vyrábí nejčastěji z kaučuku přírodního či syntetického nebo z jejich kombinací. Lze je tvarovat nad ohněm. Náustek může být i akrylátový, což sice vypadá dobře, problémem ale může být přílišná tvrdost materiálu. Nově jsou žádané i náustky z mramoru, inu, proti gustu.. Při koupi klidně prodavače požádejte, ať Vám dýmku rozloží. Jistě to s chutí udělá, a pokud ne, jděte jinam. Náustek musí padnout na troubel jako ulitý. Troubel, náustek ani hlava nesmí mít žádné viditelné kazy.
Dýmku vybírejte také podle své fyzické konstituce. Iluze nechte stranou a uvědomte si, jak vypadáte. Měříte-li 2 metry, s drobounkou faječkou budete působit přinejmenším podivně. Je-li tomu přesně naopak a vyberete si dýmku nepřiměřeně velikou, mohou být následky ještě horší. Dýmka má odpovídat velikosti toho, kdo ji kouří (a jeho rukou). Neměla by Vám táhnout za zuby či vypadávat z úst.
Ideálním tvarem pro začátečníky je half bent, čili polozahnutá. Jde o jakýsi kompromis mezi rovnou a velmi prohnutou dýmkou. Co Vám nejlépe vyhovuje, se dozvíte až časem. Myslíte-li to se svou novou závislostí vážně, stejně budete dýmek kupovat více.
Kuřákova výbavička
Koupí dýmky to nekončí. Zkušený kuřák mívá nejméně čtyři faječky na střídání. Každá dýmka totiž po pilné činnosti musí odpočívat aneb vyschnout. Je radno nakoupit i další náčiní. Aby dýmka zůstávala čistá a suchá, budete potřebovat nejrůznější čistítka – štětečky na drátku, dýmkařský nůž (čili dusátko, fajfkošťour). Vhodné je také připalovat plynovým zapalovačem. To vše budete samozřejmě muset někam uskladnit, nabízí se tedy vhodný kapsář. A už jste přemýšleli, jaký koupíte tabák? Inu, každý koníček něco stojí..