Tomáš Habán: Závodní létání se snadno změní v drama, kdy bojujete o přistání

Pilot balonu, pro kterého je létání koníčkem, obživou i sportem – Tomáš Habán. Věnuje se i závodnímu balonovému létání a na posledním Mistrovství Evropy skončil v první třetině pilotů. Se svou společností Lucky Balon provozuje také vyhlídkové lety. V rozhovoru pro Chlapskou zónu přiblížil, co ho vlastně k létání balonem přivedlo, nebo popsal extrémní situace, které mohou ve vzduchu nastat.

Jak dlouho se věnujete závodnímu balonovému létání?

Závodní létání se pro mě stalo vášní a koníčkem nejprve z pozice co-pilota a doprovodného týmu v roce 2009. Tehdy jsem měl možnost účastnit se řady velkých závodu po boku Petra Kubíčka, v současnosti majitele třetí největší balonové firmy na světě. Dosáhli jsme i skvělých výsledku na evropské a světové úrovni. Tento impuls mě v létání posunul opět o kousek dál a rozhodl jsem se soutěžit na vlastní pěst. Už v roce 2012 jsem se účastnil mistrovství republiky.

Jaké jsou Vaše největší úspěchy?

Za svůj největší úspěch považuji umístění mezi první třetinou pilotů na mistrovství Evropy ze 102 pilotů a jako druhy z české reprezentace.

Zažil jste někdy nějaký nebezpečný let?

Záleží, co si představujete pod slovem nebezpečný. Budu-li upřímný, řada letů se při závodech létá na hranici možností a za účelem co nejlepšího výsledku. Jednou jsem se v koši bál, a to když nad městem Debrecín byla umístěna 3D disciplína ve tvaru válce. Úkolem pilota bylo udělat co nejdelší trajektorii uvnitř obrazce. Nad městem však působila termika. To sice pomáhalo skvělým výsledkům, avšak vzápětí se z toho stal boj o nalezení místa k přistání.. i to se nakonec povedlo, v třetí radě jabloňového sadu a balon přežil bez újmy.

A co nějaké extrémní lety? Plánujete?

Extrémní lety? To je zajímavá otázka. I na letu při závodech je využíváno extrémních manévrů, kdy dochází ke klesání a stoupání balonu až 10-12m/s. Alpské lety jsou svým způsobem extrémní anebo dálkové přelety plynovým balónem, ale to už je zase létání jiného druhu.

Jak vlastně takový balon funguje?

Balon je aerostat a ke své plavbě po obloze využívá základní fyzikální prvky. Balonové létání se dělí na plynové a horkovzdušné.

Jaký je v tom rozdíl?

Plynové létání je typickým představitelem balonového koše obklopeného spoustou pytlíků s pískem, který si pod pojmem balon většina z nás představí. Obal balonu je naplněn plynem lehčím vzduchu a utěsněn. Tento plyn sice nepatrně uniká z obalu, nicméně obsah lze považovat za stabilní.

K regulaci výšky se využívá písku – po jeho odsypání balon začíná stoupat. S ochlazením okolního vzduchu anebo ventilací plynu z obalu pak balon klesá. Plynové létání je však poměrně nákladné, a proto jsou tyto lety uskutečňovány jako několikahodinové až několikadenní. Během nich se překonávají obrovské vzdálenosti. Snad nejuznávanějším a také nejstarším závodem je závod Coupe Aéronautique Gordon Bennett, který se pořádá již od roku 1906 – rekordmany ve vzdálenosti jsou piloti Bob Berben a Benoît Siméons s uletěnými více než 3400km v roce 2005.

 

A co horkovzdušné létání?

Horkovzdušné létání lze u nás spatřit poměrně pravidelně. Na rozdíl od pilotů plynových balonů, kterých jsou v republice jednotky, aktivních pilotů horkovzdušných balonů je okolo dvou set. Horkovzdušný balon využívá propanu, popřípadě propan-butanu k ohřátí vzduchové hmoty uvnitř obalu prostřednictvím hořáku. Jednoduše řečeno – abyste mohli s balonem stoupat, nebo alespoň letět v hladině, potřebujete vzduch ohřívat v pravidelných intervalech. Čím je pak teplota okolního vzduchu vyšší, tím vyšší teplotu je nezbytné dosáhnout v obalu balonu. Obvyklá teplota uvnitř obalu v průběhu letu se pohybuje mezi 100°C – 120°C.

Balon ke svému pohybu využívá pouze větrné proudy. Jak se ale ovládá? Co když chce člověk někam třeba zatočit?

Let balonem je opravdu vzduchoplavbou. Chcete-li někam zatočit, je nutné nalézt výšku, v níž fouká správný vítr. Zpravidla platí, že přízemní vítr je ovlivněn orografií a je slabší než vítr s rostoucí výškou. Obvyklá odchylka výškového větru je mezi 40° – 80°. Čím je vítr slabší, tím se odchylka zvětšuje a naopak.

Přiblížili jsme si balonové létání obecně a můžeme se pustit do závodů.  V čem se tedy závodí a jaké jsou disciplíny?

Pravděpodobně jako první vás napadne závod v rychlosti. Ano, i tyto disciplíny se během závodů objevují, ale nejsou natolik časté. Využívají se ve dvou podobách: minimální vzdálenost za určitý časový úsek (5-15minut) a maximální vzdálenost.

Nejčastější disciplínou je „hod na kříž“. Kříž bývá vzdálen od místa startu 2 až 5 kilometrů. Cílem pilota je naletět k jeho středu co nejblíže, ve správnou chvíli odhodit „marker“ (pytlík s pískem a flérou) a pokračovat zdárně k dalším disciplínám. Těch bývá během letu obvykle 3 až 5, ale není výjimkou i jiný počet.

 

Měnily se nějak disciplíny v průběhu času?

V dřívějších dobách byly disciplíny postaveny jako fyzické, v koši s pilotem a posádkou letěl i observer, který zaznamenával výsledky. Tehdy se létalo převážně na kříže. Technický pokrok umožnil již elektronickou podobu záznamu tratě i odhodů „markerů“ a rozšířil variabilitu disciplín o 3D disciplíny.

Co si pod tím představit?

3D disciplíny mohou mít rozmanitou podobu. Mezi obvyklé však patří válec, houba nebo třívrstvý dort. Střed této disciplíny si obvykle určuje pilot sám během letu, vždy však s odstupem k jeho zahájení. Účelem těchto disciplín je využít různých směrů větru a zaletět co nejdelší vzdálenost uvnitř takového obrazce. Obrazce mohou být také označeny v mapě prostřednictvím cest, poledníků i rovnoběžek.

Můžete uvést nějaký typ takové disciplíny?

Mezi zajímavé disciplíny patří „Hon na lišku“, kdy jeden z nezávodních balonů startuje s pětiminutovým předstihem a ostatní balony jej pronásledují na místo jeho přistání, kde je vyložen kříž. Za předpokladu proměnlivého větru bývají zadávány disciplíny „úhel“ nebo loket, jejichž cílem je od stanoveného kurzu vytvořit co největší odchylku, zpravidla na vzdálenosti 1-3 km. Loket poté představuje úhel 179°59“.

A jaká je přesnost odhodu při takových disciplínách?

V českých podmínkách stačí pro umístění v první pětce na dané disciplíně desítky centimetrů, nicméně Mistrovství Evropy a Světa již takovou toleranci neumožňují. Zde pro umístění v první desítce potřebujete opravdu jednotky centimetrů. Mnohdy i jeden centimetr může znamenat umístění v druhé desítce, pokud se na cíl nedostanete mezi prvními. Balonové létání a závody obzvlášť jsou trochu alchymie. Odměna v podobě nádherných výhledů je však natolik jedinečná, že rozhodně neomrzí.

Chystáte se teď někam na závody?

Máme v plánu mistrovství Rakouska a mistrovství Maďarska, kde je shodou okolnosti letos ve spolupráci s organizátory i mistrovství České republiky. Poté navštívíme nějaká balonová setkání.

Sdílet na sociální síti

Podělte se o váš komentář přes:

Facebook
Chlapská zóna