Kubánka smyslného pohledu válejíc doutník po statném stehně? Bohužel. Nechceme Vám brát iluze, ale ne. Takhle se doutníky nevyrábí. Společnost napříště pobavte jinou historkou. Třeba pravdivou.
Kde se vzaly
Za vším hledej Kolumba. Zřejmě dávno před tím, než Kryštof Kolumbus nedopatřením objevil Nový svět, už tamní obyvatelé kouřili smotky tabákových listů, čili doutníky. Tabák byl tehdy nejčastěji srolovaný v listech rostlin jiných. A používal se s oblibou i jinak. Mayové (a jiní) jej žvýkali, šňupali a bůhví co ještě už 500 let před naším letopočtem, možná i dříve. Dnešní výrazy jako „cigar“ a „cigarro“ pro označení doutníků patrně pochází z mayského „sikar“, výrazu, jímž domorodci označovali proces kouření. Doutníky jako takové tedy vynalezli původní obyvatelé Nového světa. Do Evropy jej dostali jeho objevitelé, či ještě lépe kolonizátoři, a to v roce 1519. Kouření si mezi Španěly, Francouzi, Portugalci a později i Brity rychle získávalo oblibu. Poptávka stoupala, a mezi Virginií a Karibikem začaly rychle vznikat tabákové plantáže. Tabákový průmysl jen vzkvétal. První „komerční“ výrobna vznikla někdy okolo roku 1541 na Kubě. Založil ji podnikavý Španěl jménem Demetrio Pela. Evropa získala svou první skutečnou „doutníkárnu“ až v roce 1720. Ve španělské Seville ji pod jménem „La Corona“ zřídil další čilý Španěl. Kouření doutníků se pomalu stávalo módní záležitostí, jíž je, navzdory všemožným potíracím snahám a zdravotnickým osvětám, do jisté míry i dnes.
O tabáku
Tabák získáváme ze stejnojmenné rostliny, jejíž latinský název zní vskutku libě – Nicotiana. Jen pro pořádek, jde o čeleď rostlin lilkovitých. Tabák pochází z Ameriky, dnes se však pěstuje ve většině zemí světa. V České republice se pěstoval do roku 1994. Největšími světovými pěstiteli jsou USA, Čína a Brazílie, dobře si vede i Zimbabwe, Malawi a Kamerun. Tabáková rostlina zásobí svými listy, stonky i květy průmysl kosmetický i chemický, její využití je široké. Pro tabákový průmysl se užívají tabákové listy, nejčastěji odrůd Burley, Virginia, Orient, Jáva a Kentucky.
Výroba doutníků
Podle výroby rozlišujeme tři základní druhy doutníků – ručně vyráběné, ručně balené a doutníky vyráběné strojově. Ručně vyráběné doutníky se od začátku až do konce zpracovávají výhradně bez užití strojů. Díky jejich výplni, svazku dlouhých listů po celé délce doutníku, je pro tyto produkty (doutníky „long filler“) charakteristická dlouhá doba hoření. Výplň je uzavřena ve svrchní části doutníku – v jemném a pevném tabákovém listu, jenž musí být dostatečně bohatý na přírodně oleje. U doutníků ručně balených je celá výplň vyrobena strojově. Do svrchní vrstvy, tabákového listu, se pak výplň balí ručně. Výplň strojově vyráběných doutníků může obsahovat i listy krátké, tedy takové, které nedosahují plné délky doutníku. „Strojové doutníky“ jsou také často baleny do speciálně zpracovaných listů, které zajišťují pomalé a dynamické hoření. Jsou samozřejmě levnější než doutníky zpracovávané ručně, nemusí jít ale nutně o doutníky výrazně nižší kvality.
Doutníky dle velikostí a barev
Kuřivo rozlišujeme i podle barvy krycího listu. Zelená s odstíny hnědé, Double Claro, často definuje doutníky lacinější. Světle hnědou, Claro, se honosí většina kubánských a dominikánských doutníků. Natural je tmavší než Claro, typická je pro Kamerun. Doutníky s krycím listem hnědočervené barvy, Colorado, jsou těžké a aromatické. Honduraské doutníky bývají tmavě hnědé – Colorado Maduro. Maduro označuje doutníky velmi tmavě hnědé, jsou zpravidla silné a hodně aromatické. Rychleji hoří. Téměř černé jsou pak doutníky Oscuro. Velmi silné. Pro začátečníky nic moc. Že na velikosti záleží, víme všichni. Je tomu tak i u doutníků. Právě jejich délka a průměr jsou dalšími kritérii pro určení typu doutníku. Velikost produktu (délka, tloušťka) významně ovlivňuje jeho chuť i dobu hoření. Rozlišujeme tak například doutníky Gigantes (235 mm délky, 20,44 mm v průměru) nebo na opačné straně celé škály doutníky Demi-Tasse (100 mm délky, 12,7 mm v průměru). Někde mezi nimi se pak dle svých měr nachází doutníky Torpedo, Lonsdale, Corona, Churchill..
Jedině havana
Ač někteří nesouhlasí, za ty nejlepší doutníky na světě jsou obecně stále ještě považovány doutníky kubánské. Tamní půda a podnebí je prý pro pěstování tabákových listů nejvhodnější na světě. A vůbec nejlepší tabák pak prý pochází z údolí Vuelta Abajo, jež leží v západní části ostrova. Mezi proslulé kubánské značky doutníků patří Cohiba, Partagás, Bolívar či Montecristo. Kubánské doutníky mívají chuť plnou, silnou a zemitou, s podtóny kávy, medu a čokoládu. Popel zbylý po pravých kubánských doutnících by měl být téměř bílý. Pokud Váš „pravý kubánský doutník“ zanechává popel šedivý, někdo Vás nalakoval. A sebe pěkně napakoval.
Abychom mohli tvrdit, že kubánské doutníky jsou lepší než nikaragujské (nebo naopak), jsme se my ještě neprokouřili. To budete muset sami. Ne, že bychom Vám chtěli něco podsouvat, ale rádi bychom připomněli, že k dobrému doutníku patří dobrý rum. A co s těmi podzimními večery, že jo.